Historie

Historie Anarchistického černého kříže (Anarchist Black Cross, ABC) sahá do časů politických bouří v carském Rusku v 19. století. V 60. letech 19. století začíná sílit masové revoluční hnutí inspirované myšlenkami Michala Bakunina a Karla Marxe. Jako odpověď na počáteční nenásilnou propagandu prováděnou revolučními kroužky zahajuje carská státní aparát masové represe. Společně s růstem politické opozice vůči carovi mnoho anarchistů, socialistů a revolucionářů zaplatilo za svoji touhu po svobodě vězením, vyhnanstvím nebo smrtí. Vězeňské podmínky byly nesnesitelné a lidé uvěznění z politických důvodů se setkávali s krutým zacházením. Vlastně tehdy se zrodila organizace Politický červený kříž (PČK), svůj název odvozovala od humanitárního sdružení Červený kříž, které vzniklo v roce 1863 v Ženevě. Hlavním úkolem, který si stanovil Politický červený kříž, byla pomoc pro politické vězně držené v carských věznicích, pracovních táborech a deportačních místech. Organizace se častokrát zapojovala do organizace útěků z vězení a deportačních míst. Právě členové této organizace společné s jeho přáteli pomohli Petru Kropotkinovi v roce 1876 k slavnému útěku z vězeňské nemocnice.

Vyloučení anarchistů z PČK

Politický červený kříž byl v základu nestranickou organizací pomáhající všem vězněným revolucionářům bez ohledu na ideologickou příslušnost. Avšak počátkem 20. století začíná přebírat kontrolu nad PČK k marxismu se hlásící Sociálnědemokratická dělnická strana Ruska (SDPRR). Pomoc vězněným anarchistům a dalším vězňům politicky nepropojeným na Stranu začala rychle slábnout. Anarchisté si zpočátku neuvědomovali, že peníze poslané na Politický červený kříž nedorazily k vězněným kamarádům. Avšak zakrátko bylo anarchistickému hnutí jasné, že jedinou cestou, jak zajistit uvězněným anarchistům pomoc, je založení své vlastní organizace. Tímto způsobem vznikl Anarchistický červený kříž (AČK).

Vznik Anarchistického červeného kříže

Přesné datum založení Anarchistického červeného kříže není známo. Rudolf Rocker připouští, že organizace byla založena v období mezi lety 1900 až 1905. Známo ovšem je, že vznikla v Londýně během setkání ruských anarchistů v emigraci s pokladníkem Strany socialistů – revolucionářů. Jedním z důležitých rozhodnutí, které bylo přijato všemi přítomnými na setkání, bylo, že nová organizace pomoci vězněným bude podporovat jak anarchisty, tak i revoluční socialisty držené ve vezeních či vyhnanství.

Rozvoj AČK

Rychlý rozvoj AČK „vděčil“ masovému uvěznění revolucionářů, které se stalo odpovědí cara na revoluci v roce 1905. V roce 1906 měla organizace své skupiny v Kyjevě, Oděse, Bialymstoku a dalších městech. Z důvodu represe se mnoho lidí snažilo utéct ze země a ti, kterým se to podařilo, se stali prvními aktivisty, kteří založili organizace AČK mimo hranice Ruska.

Londýnská skupina

První skupinou AČK působící mimo Rusko byla londýnská skupina, založená v roce 1907. Tato skupina se stala nejdůležitější skupinou AČK v Evropě. Shromažďovala peníze od ostatních evropských skupin a posílala je do Ruska. Do londýnské skupiny byl zapojen například Petr Kropotkin, Alexandr Shapiro či Rudolf Rocker. V následujícím roce byla založena první skupina AČK v Severní Americe, v New Yorku. Zakrátko vznikly další skupiny v Chicagu, Filadelfii, Brownsville, Detroitu či Baltimoru.

AČK a ruská revoluce 1917

Spolu s výbuchem Ruské revoluce v roce 1917 AČK ve spojitosti s informacemi, že všichni političtí vězni v Rusku byli osvobozeni z vězení, ukončila činnost. Členové AČK se vraceli do Ruska, aby se zapojili do revoluce. Byli vřele přijati vězni, které podporovali. Neuplynulo ovšem mnoho času a ruská vězení se znova začala plnit politickými vězni, tentokrát zatýkanými novým ruským režimem – bolševiky. Společně se vznikem nové diktatury v Rusku byl AČK donucen k reorganizaci. V roce 1919 organizace mění název na Anarchistický černý křiž (ABC). Název změnila, aby se vyhnula nedorozuměním, protože v té době, v souvislosti s občanskou válkou, zde působily organizace jako Mezinárodní červený kříž či neslavný Politický červený kříž. Na Ukrajině Anarchistický černý kříž organizoval obranné oddíly, které následně vstupovaly do machnovské armády (vytvořené ukrajinskými anarchokomunisty – pozn.překl.). Úkolem těchto oddílů byla obrana měst a vesnic a taktéž organizace odporu proti krvavým nájezdům Kozáků, Bílých a Rudé armády. Mnoho členů těchto oddílů se předtím sdružovalo v Konfederaci Nabat (konfederace sdružující anarchokomunisty na Ukrajině – pozn.překl.) nebo v skupinách ABC ve Spojených státech. Anarchistický černý kříž byl materiálně podporován ruskými anarchisty, kteří předtím emigrovali do USA. Z důvodu své činnosti členové ABC čelili neustálé šikaně ze strany bolševické vlády. Mezi lety 1924 a 1925 byla organizace v Rusku zakázána a rozbita. Členové jsou uvězněni: část je zavražděna bolševiky a část je díky mezinárodní protestní kampani propuštěna z vězení a deportována.

Činnost ABC v Evropě

Aktivisté, kterým se po propuštění z vězení podařilo utéct z Ruska, organizují v Berlíně setkání, na kterém je reorganizován ABC. Organizace pokračovala v Berlíně ve své činnosti po několik let, později se přemisťuje do Holandska a Francie. Obnovena je činnost ABC v USA, aby organizovala pomoc pro kamarády stále držené v ruských věznicích. Žel od roku 1936 začínají kontakty s vězni slábnout, aby se přerušily definitivně v roce 1940. Většina, pokud ne všichni uvěznění anarchisté byli povražděni během stalinistických čistek.

Činnost ABC v časech Velké krize v 30. letech 20. století slábla. V roce 1936 propukla ve Španělsku občanská válka a o tři roky později II. světová válka. ABC organizovala pomoc jak pro anarchisty utíkající před fašistickou diktaturou Franca, tak i pro lidi uvězněné v souvislosti s hnutím odporu v celé Evropě.

Během II. světové války

V roce 1939 není většina skupin v Evropě a v USA schopna zajistit pomoc potřebným a jejich činnost je ukončena. Skupiny, které zůstaly, pokračují v pomoci pro vězně pod jinými jmény poslední dvě dekády. Byly to skupiny jako: „Sjednocený výbor na obranu uvězněných revolucionářů v Rusku“, „Společnost podporující anarchistické vězně v Rusku“, „Fond pomoci Mezinárodní asociace pracujících“, „Chicagský fond pomoci“ či „Fond pomoci Alexandra Berkmana“. Všechny tyto organizace je možné označit jako skupiny pokračující v práci ABC. Anarchisté se snažili navázat spolupráci se sociálnědemokratickými organizacemi pomoci. Během II. světové války existoval například „Židovský výbor práce“ sdružující Židy, kteří nechtěli utíkat před Hitlerem a opustit Evropu. Sociální demokraté odmítli spolupodílet se spolu s ABC na pomoci pro anarchisty, což způsobilo smrt stovek židovských anarchistů v nacistických koncentračních táborech. Do konce války zůstalo aktivních jen několik skupin. „Fond pomoci Alexandra Berkmana“ v Chicagu, jedna z mála skupin, která byla schopna organizovat reálné akce pomoci, obnovila pařížskou pobočku, odkud byly posílány zásilky pro anarchisty potřebující peníze a podporu. Tato pomoc fungovala po mnoho let, ale v důsledku nedostatku podpory pro svou práci nebyla skupina schopna pokračovat ve své činnosti po roce 1958.

Reaktivace ABC

V roce 1967 skupina ABC v Londýně navázala na činnost prvotně zaměřenou na organizování pomoci pro uvězněné členy španělského hnutí odporu. Londýnský ABC začal propagovat zakládání Anarchistických černých křížů. A během Mezinárodní anarchistické konference v Carraře v roce 1968 byl ABC reaktivován a založeny nové skupiny v Evropě, USA a Austrálii. V mnoha zemích byly členové ABC šikanováni policií, vězněni a časem dokonce i vražděni. Jeden ze zakladatelů londýnského ABC, Stuart Christie, strávil ve vězení několik let za údajné členství v „Angry Brigade“, ilegální skupině aktivní ve Velké Británii v 70. letech. Nakonec byl očištěn od všech obvinění a propuštěn na svobodu.

Zavraždění G. Pinellego

12. prosince 1969 byl zatčen Giuseppe Pinelli, člen italského ABC v souvislosti s několika bombovými útoky v Itálii. Nebylo to poprvé, co se policie snažila spojit Pinelliho a další členy milánského AČK s bombovými útoky. Přes tři dny byl Pinelli vyslýchán a mučen policií. Třetí den, tedy 15. prosince 1969, byl krátce po půlnoci vyhozen z okna ze čtvrtého patra policejního komisariátu. Policie tvrdila, že se Pinelli přiznal k obviněním a později spáchal sebevraždu skokem z okna. Pinelli a další anarchista, Valpreda, byli obviněni z položení bomb. Později vyšlo najevo, že útoky byly součástí neofašistického spiknutí, podporovaného CIA a NATO, známého jako „strategie napětí“. Spiknutí mělo spočívat na pokládání bomb a označení je za útoky levice. Tyto aktivity měly vyvolat společenský požadavek „práva a pořádku“ a dostat Itálii do rukou krajní pravice. Pinelli se stal cílem šikany, protože byl známým anarchistou, a taktéž bylo známo, že před svojí vraždou vedl soukromé vyšetřování ohledně plánovaného fašistického spiknutí. Policii, která byla taktéž zapletena do spiknutí, bylo jasné, že se Pinelli může dopátrat, kdo jsou pachatelé atentátů. „Sebevražda“ Pinelliho se stala nezbytnou podmínkou, která měla zajistit úspěch spiknutí.

Zavraždění G. von Raucha i T. Weissbeckera

4. prosince 1971 byl Georg von Rauch, sekretář ABC v Německu, zastřelen policií. Během pokusu o zatčení došlo ke střelbě mezi policisty a von Rauchem, který byl postřelen a umírá. O několik měsíců později, augsburská policie vede vyšetřování ohledně dvou známých radikálů, během pokusu o zatčení zastřelí jednoho ze zadržených – Thomasa Weissbeckera. Weissbecker byl taktéž členem německého ABC. Oba zavraždění byli členy „Hnutí 2. června“.

Přepadávání bank

V polovině 70. let se členové irského ABC, Noel a Marie Murray, podíleli na několika ozbrojených akcích na území Dublinu. V září 1975, v době přepadení Irské banky v pobočce v Killester, Marie Murray zastřelila policistu, jenž byl mimo službu a který se snažil zasáhnout. Noel a Marie byly odsouzeni k trestu smrti, ale rozsudek byl později zmírněn.

Projekt sítě ABC

V roce 1979 publikoval anarchistický politický vězeň v USA, Lorenzo Komboa Ervin, „Nástin Projektu sítě ABC“ s nadějí, že pomůže vybudovat hnutí, které by podporovalo anarchistické politické vězně. Věřil, že Anarchistický černý kříž musí být sjednoceným masovým hnutím, a ne individuálními kolektivy. Ervinův projekt byl akceptován částí skupin, což vedlo k rozvoji ABC v z 80. a 90. letech. Avšak vytvoření spojující sítě se nepovedlo – takový druh organizace neobsáhl všechny skupiny ABC. V roce 1989 byla v rámci sítě ABC založena „Síť pro náhlé případy“ (ERN). Tato organizace měla reagovat na rozsudky smrti, hladovky, mučení a vraždy anarchistů nebo těch, se kterými skupiny ABC spolupracovaly. Mobilizace ERN znamenala, že skupiny ABC a další sdružené organizace z celého světa, měly zahájit všechny možné protestní akce v průběhu 48 hodin od zalarmování sítí. Bohužel síť nezahájila faktickou činnost a přestala existovat. 90. léta 20. století nadále nepřinesla zlepšení v propojení činnosti na mezinárodní úrovni. Skupiny ABC pracovaly na mnoha různých platformách, avšak chyběly společné cíle a tendence k sjednocení. Výsledkem byla slabá podpora pro politické vězně, kteří se ocitli ve vězeňském systému. V roce 1994 se na mezinárodní konferenci ABC diskutuje o záležitostech pomoci uvězněným a ještě jednou dochází k pokusu vzkřísit k životu ERN.

ABC v USA

V roce 1995 založily čtyři skupiny ABC z USA „Anarchist Black Cross Federation (ABCF)“ (byly to skupiny: New Jersey, Bronx, Washington DC, Brew City). Další skupiny se rychle přidaly do federace, ale již o rok později dochází k rozkolu v ABCF, který je způsoben neshodami, co do cílů a způsobů jejich realizace. Skupiny opouštějící ABCF rychle vytváří vlastní zastřešující organizaci ABCC (Anarchist Black Cross Confederation), ta je ale aktivní jen několik let. ABCF stále funguje a má za cíl rozvíjet svoji činnost i v budoucnu. Vznikly také další sítě, jako „Zbourat zdi“, která dobře fungovala, avšak mezi lety 1998 a 1999 se rozpadla. Jako pozůstatek po této síti stále fungují „Zbourat zdi“ v Seattlu a Washingtonu. Vznikly také skupiny sdružené v ABC Network v Texasu.

ABC v Čechách

V našich končinách se začaly objevovat informace o projektu ABC v jiných zemích již na počátku devadesátých let a v časopise A-kontra v roce 1991 vycházely „Zprávy pro Černý kříž“, které se zaměřovaly na policejní násilí. Potřeba finanční a právní pomoci stíhaným aktivistům nabyla v polovině devadesátých let konkrétních podob a vyvolala v anarchistickém hnutí tlak na vznik organizované pomoci právě prostřednictvím Anarchistického černého kříže. Se vznikem České anarchistické federace (ČAF, později ČSAF) se rozjel tedy i projekt ABC. V rámci českého anarchistického hnutí ale nelze mluvit o společné aktivitě v rámci jednoho ABC. Vedle ČSAF měla svůj projekt ABC i Federace sociálních anarchistů. Navíc při některých kauzách se konkrétní pomoc stíhaným řešila i mimo tyto dvě federace.

České ABC, vztáhneme-li tuto činnost na celé hnutí, se orientoval především na finanční pomoc stíhaným anarchistům a antifašistům v Čechám a informování o jejich případech v zahraničí. Co se týče solidární pomoci zahraničním aktivistům, ta finanční směřovala hlavně na východ od českých hranic, jinak spočívala především v pořádání solidárních akcí před ambasádami, v posílání protestních dopisů a mailů a v informování o stíhaných (nejen) anarchistech a anarchistkách v různých koutech světa.