Obrana stávky: Protivězeňské akce a podpora po 9.září

(volný překlad článku Defend the Strike: Anti-Prison Action and Support After September 9th)

ps

O jedné věci nemusíme diskutovat. Od 9.9. probíhá největší vězeňská stávka, která se kdy v USA konala.

Tahle stávka proti vězeňskému otroctví, která začala 9. září, v den 45. výročí povstání ve vězení v americkém městě Attica, trvá již třetí týden. Jak uvedli organizátoři z Podpory vězeňského odporu:

“K 21.9. jsme dohledali 46 vězeňských zařízení, ve kterých docházelo k nějakým narušením provozu mezi 8. a 21. 9. Tento počet zahrnuje také dvě uzamčení (lockdowns), které bylo oficiálně sděleno (někteří úředníci popírají, že by souvisely s protesty) a hlásí protesty vězňů a jejich podporovatelů (které nevedly k uzamčením nebo k plnohodnotné stávce).

Ve 31 z nich bylo zaznamenáno uzamčení, vyřazení nebo celková stávka alespoň na 24 hodin. V těchto 31 zařízení je zavřeno přibližně 57 tis. lidí. To je nejmenší odhadovaný počet lidí, kteří jsou zapojení v celonárodní stávce.

Za vraty vězení se pravděpodobně děje mnohem více, než víme. Každý den se dozvídáme nové informace. Na některých místech trvala stávka jen jeden den nebo víkend, ale na některých, zdá se, trvá už 12 dní.”

Stávka také nabyla na větší síle, než někteří organizátoři čekali. Například se rozšířila jak do mužské, tak do ženské části okresních věznic a přerostla nejen do stávky pracujících vězňů, ale i do hladovek, pochodů, protestů uvnitř těchto zařízení až do plnohodnotného povstání. Stávka pokračuje a do protivězeňských sítí se přidává více a více lidí a to i přesto, že média, která jsou živena reklamními kampaněmi korporací, jenž vydělávají miliardy na vězeňské otrocké práci, celou situaci ignorují a mainstreamový tisk jen slepě papouškuje politiky, kteří slibují pouze rozšiřování otrocké práce.

Mimo zdi vězení vyšli tisíce lidí do ulic. V Durhamu, Brooklynu a v New Yorku byly zablokovány dálnice. V Oaklandu byly napadené sídla korporací, které využívají vězeňské otročiny. Ulice a obchody v Portlandu, profitující z otrocké práce vězňů, byly okupovány a následně zavřeny. V Austinu lidé zavřeli obchody nabízející produkty vyráběné vězni. Demonstrace, pochody a shromáždění byly organizovány po celém jihu. Po celých Státech byly organizovány hlukové demonstrace před věznicemi a pochody, graffiti, plakáty a bannery byly rozmístěny po zdech, dálnicích, ve městech i městečkách. Solidární akce s vězeňskou stávkou se pořádají i po celém světě. Ze Srbska až po Švédsko, z Řecka po Austrálii, Mexika po Španělsko. Lidé zde demonstrují před věznicemi a pořádají akce proti korporacím, využívajícím otrockou práci.

Co nám 9. září ukazuje

Deváté září se neobjevilo jen tak, jedná se o jeden z posledních a největších kroků vpřed v dlouhém boji proti vězeňské otročině, který zahrnuje rioty ve vězení v Holmanu, pracovní stávky v Alabamě a Texasu, hladovky ve Wisconsinu a Ohiu a mnohé další. Tato vězeňská stávka nám ukazuje, jakou sílu má budování vztahů a organizování se v hnutí, které se dere vpřed, stejně jako roste a rozvíjí se zároveň s měnícím se terénem. Jinými slovy, nečekáme, až se něco objeví, ale také se nebojíme zaangažovat se ve vypuknutí revolt když přijdou. To, že se organizujeme a budujeme vztahy a infrastrukturu tady a teď znamená, že jsme připraveni na to co přijde a cokoliv se objeví v budoucnu. Zahrnuje to psaní dopisů a práci s rodinami vězňů, stejně jako organizování hlukových demonstrací a útoky na korporace, jenž využívají vězeňskou práci.

Vězeňská stávka ukázala, že anarchistické, autonomní a anti-kapitalistické hnutí se nesmí organizovat v jednom organizačním celku. Důležité je, abychom se začali sami organizovat. Pokud spolupracujeme s různými skupinami od IWOC (Incarcerated Workers Orginizing Comitee) a ABC, přes podporovatele, jako je FAM (Free Alabama Movement) nebo ti kteří jsou v prvních liniích, až k širšímu spektru skupin a jednotlivců podporujících vězně. Všichni musíme pracovat hlavně na podpoře těch, kteří jsou uvnitř a tato různorodost ukazuje na široké spektrum akcí, které se děly v USA i po celém světě. Každý vylepený plakát, vyvěšený banner, dopisovačka, vyjádření podpory, autonomní akce i organizovaná konference nám pomohla se dostat do tohoto bodu. A obešlo se to bez velkého rozpočtu, pozornosti médií a se všemi našimi kamarády zavřenými ve vězení čelící represím.

Pojďme si zopakovat, jak se to všechno dostalo až sem; jak vězni vyprovokovali obrovskou vlnu vzdoru, která si neklade za cíl nic jiného, než zničení všech věznic. To vše navíc přišlo ve chvíli, kdy se nám elity této země snaží zacpat ústa posledními volebními kampaněmi a k tomu se pokoušejí pohřbít autonomní sociální hnutí pod nánosem politikaření nebo pod podrážkami policejních bot. Všechny ty boje, které před námi vyvstávají, od riotů na dálnicích, přes vězeňská povstání v Alabamě, po probíhající boje o zásoby vody v Severní Dakotě. Žádná z těchto věcí nezačala a ani neskončí politikařením. Jsou to manifestace všeobecného hněvu, vzteku a odporu, který vychází zdola a může nalézt svůj konec pouze v překonání a destrukci současného systému kontroly a nadvlády.

S probíhající stávkou se před námi otvírá otázka: Co teď?

Budování obrany stávky, organizační kapacity

Stávka není u konce.

I v tuto chvíli se dějí akce, které jsou organizované vězni. Ve Wisconsinu, Californii, Ohiu a jinde, právě probíhá hladovka. Vězni stále nepracují v několika zařízeních v Alabamě a Jižní Karolíně. Vězenští úředníci pracují přesčasy, aby mohli izolovat “politické” a “rebelující” vězně z Michiganu a Floridy od těch ostatních.

My máme teď tři úkoly.

První je přímá, materiální a konkrétní solidární podpora vězňů v akci. To znamená, demonstrovat před věznicemi, pokud můžeme. Znamená to zavolat do věznice a zeptat se, jestli už bylo požadavkům vyhověno. Znamená to šířit informace o jejich boji. Znamená to dělat benefity a sbírat peníze na stávkující soudruhy. Znamená to kontaktovat rebely ve vězení a snažit se s nimi navazovat nové vztahy. Tímto vyzýváme všechny skupiny, crews, organizace i jednotlivce, aby v solidaritě se stávkou začali a pokračovali v akcích, abychom rozvíjeli solidaritu a upevňovali vztahy s těmi, kteří dělají akce uvnitř.

Druhým úkolem je upevnit naše organizace, ať už mají jakoukoliv podobu, na obou stranách zdí, abychom zvládli naši agendu a připravili se na další vlnu bojů. Ať už jste zaangažováni ve FAM, IWOC, ABC The Jericho Movement, The black liberation struggle, ve skupině kámošů co se schází u vás doma anebo v organizaci, která podporuje vězně, teď je na čase přimět lidi ke spolupráci a otvírat a rozšiřovat naše organizace k dalším bitvám, které leží před námi.

Třetím úkolem je, udržovat žhavou revoltu uvnitř i venku vězení, aby byla stále živá. To znamená pokračovat v hlukových demonstracích. To znamená dělat protestní akce proti korporacím, které využívají vězeňské práce. To znamená spojovat probíhající stávky s osvobozeneckým hnutím, jako je Dakota Access Pipeline a boje proti policejním represím.

Pokud nám něco 9. září ukazuje, je to fakt, že zmůžeme lecos, když dáme hlavy dohromady, ale také to, že musíme růst jako hnutí a přivádět k němu více lidí, abychom všechny úkoly zvládli. Zároveň nám také ukazuje, že máme schopnost vzrůst z momentu boje a pokračovat silněji a lépe organizováni něž předtím, to odlišuje moment od hnutí.

9. září bylo doposud inspirující, ale zastavit akce teď, když vězni po celých spojených státech stále stávkují, drží hladovky a riskují své životy, by znamenalo zradit všechno pro co doteď bojovali. Nyní je na čase přivést nové lidi do našich sítí a bojů. Rozšiřovat naše kapacity a zvýšit naše počty.

Teď je čas budovat. Teď je čas růst. Ale rozhodně ne přestat.

Vítězství stávce!
Zničme vězení!