Základní pravidla bezpečnostní kultury

Existují základní pravidla bezpečnostní kultury, které by měl dodržovat každý a každá z okruhu anarchistického či jakéhokoliv aktivistického hnutí. Už proto, že jejich dodržování chrání nejen je samotné, ale i ostatní. Okázalé pohrdání bezpečnostní kulturou s hrdým postojem toho, kdo nemá co skrývat, je sice pochopitelným morálním postojem, ale s reálným negativním dopadem na ty, co tento postoj nesdílí.

Předně je zde několik věcí, o kterých by se nemělo mluvit:

• členství kohokoliv – včetně tebe samotné/ho – ve skupině či organizaci provádějící ilegální činnost, či podílení se na jejich činnosti

• něčí přání či snaha se do takové skupiny či organizace zapojit

• vyptávání se na to, jestli je někdo další členem či členkou takové
skupiny či se podílí na jejich činnosti

• zapojení kohokoliv – včetně tebe samotné/ho – v ilegální činnosti

Je zjevné, kam tyto pravidla míří: nikdy by se nemělo mluvit o konkrétním zapojení jednotlivce (ať už v minulosti, současnosti či
budoucnosti) do ilegálních aktivit, ať už jde o pomluvy, spekulace nebo skutečnost.

S tímto pravidlem není v rozporu mluvit o přímé akci jako takové. Právě naopak, je plně v souladu se základními bezpečnostními pravidly o přímé akci mluvit, propagovat ji nebo obhajovat; nebezpečí spočívá je spojování konkrétních akcí s konkrétními lidmi.

V protikladu s těmito pravidly je dále zejména:

• vymýšlení – ve snaze udělat dojem na ostatní si někteří lidé
vymýšlí, že provedli nějakou ilegální přímou akci. Nejenom, že takové chování ohrožuje bezpečnost tohoto člověka, oslabuje také důvěru a solidaritu v hnutí

• pomluvy – existují lidé, kteří si domýšlí, kdo mohl ilegální přímou
akci provést, a šíří tyhle klepy dál, nebo dokonce své domněnky vydávají za fakt.

• chvástání – jiní lidé provedou ilegální přímou akci a pak se s ní
chlubí před svými kamarády a kamarádkami, v hospodě atd. Tím ohrožují nejen bezpečnost svou vlastní, ale i další lidi zapojené do této akce stejně tak jako ty, kterým se chlubí.

• nepřímé chvástání – jde o lidi, kteří všude na potkání mluví o tom,
jak chtějí zůstat v anonymitě, mimo hnutí a jak se vyhýbají oficiálním akcím. Ačkoliv nemluví o svém zapojení do ilegálních aktivit, dávají každému najevo, že jsou v něčem takovém zapojeni. Takové chování není o nic lepší než chvástání – kdyby tito lidé brali vážně bezpečnost, prostě by s dobrou výmluvou z hnutí zmizeli.